Moje cesta k fyzioterapii zvířat....

Začíná jako většina cest u čisté lásky ke zvířatům. Od malička jsem zbožňovala koně, psy, kočky, krávy, ovce.... První splněný sen přišl v roce 2006 - borderka Dukinka a můj první vlastní pes. Měla jsem nastudovanou všechnu dostupnou literaturu, hltala časopisy, každou neděli jsme byly nastoupené na cvičáku. Přišly první zkoušky ze sportovní kynologie, první závody, první úspěchy i neúspěchy :) Postupně jseme vyzkoušely většinu psích sportů, které v té době bylo možné okusit - agillity, dogfrisbee, flyball, pasení, obedience, výstavy.... Dukla, jako správná borderka, dělala cokoliv co alespoň zdánlivě připomínalo práci. A já světu psích sportů propadla. Z jejího prvního a jediného vrhu jsem si (velmi neplánovaně) nechala hned dvě štěňátka - Leelu a Hedu. S nimi už jsem se zaměřila víc na naše nejmilejší agillity, kterému jsme se poměrně intenzivně věnovaly. 

Právě s intenzitou zátěže přišly první snahy o budování kondice, posilování středu těla a zlepšení koordinace (psí samozřejmě), co by se dnes dalo označit za prapůvod dogfitness. Psal se rok 2011 takže zdroje byly omezené - vypálená DVD se zahraničními lektory, občas článek v odborném časopise, zkušenosti kamarádů, kteří byli na zahraničních kurzech, používání metodik převzatých od koní... 

První zlomový moment nastal v roce 2015 - kurz Dornovy metody zvířat, tehdy snad jediná možnost vzdělání v péči o pohybový aparát pro laiky - a semínko pro budoucí profesi bylo zaseto.

Život mě pak na rok zavál mimo psí svět, na Nový Zéland, a zase zavál zpátky, abych se o rok později vydala na druhou stranu světa, kanadský Yukon. Tam si mě psí svět zase rychle našel a já měla možnost strávit 6 měsíců jako dog handler u saňových psů. Svět zimy, tmy, polární záře a věčně veselých alaskánů jsem si zamilovala. Málokdo si dovede představit, jak náročný, ale krásný život to je. A jak vysoké jsou nároky na fyzickou připravenost psů. Právě tam jsem zase začala více přemýšlet o tom, jak psům ulevit od zatuhlých svalů a přetížených míst, začala jsem hledat možnosti dalšího vzdělání, ale sumy za takové kurzy byly horentní. Obzvlášť, když jsem si místo zlatých cihel dovezla štěně - alaskánku Pumpkin. Ta do mojí vycvičené smečky přinesla prvek anarchie, a stále mě učí, že vycvičit borderku není to samé jako vycvičit psa :).

Velký zlom přišel, když si jedna z mých mladších borderek - Leela, přetrhla vaz v koleni. Long story short - nakonec podstoupila 4 ortopedické operace během dvou let. Když jsem viděla, jak moc ji rehabilitace pomáhají, bylo definitivně rozhodnuto a já tak v roce 2019 nastoupila do kurzu Fyzioterapie a rehabilitace malých zvířat. Po odeznění všech covidových vln jsem v dubnu 2022 úspěšně splnila závěrečnou zkoušku a získala profesní kvalifikaci Fyzioterapeut a rehabilitační pracovník malých zvířat. Odešla jsem z práce a nastoupila do DogGuru - fyzioterapie pro psy, kde jsem působila až do jeho prodeje v prosinci 2024. 

Během těch let jsem absolvovala bezpočet kurzů a seminářu - nejen ze světa fyzioterapie a rehabilitace, ale i o psí komunikci, agresi, pozitivním tréninku,.... Vždy se snažím učit od těch nejlepších v oboru a nové poznatky zakomponovat do své práce. Pravidelně se účastním fyzioterapeutických a veterinárních kongresů, protože náš obor je nesmírně dynamický a mě baví neustále posouvat hranice poznání.